Kraj ponořil se do šlehačky z páry
a jak z tajemných stínů zámeckých
koukaly stromy a ptačí zpěvy
ozývaly se skrytě ve větvích.

V kulisách města, krom ptačích zpěvů
a větví, co k nebi čněly,
se změnilo náměstí v křoví kol břehů
Vltavy v Libni,
kde jsme všichni s pruty čekávali …

Jakmile s udicí, keserem a háčky,
chytli jsme rybičku, toužebně k pochutnání,
vidouce nešťastnou, bezbrannou, plačky …
putovala k vodám …
my s prázdnou se vraceli z rybaření.

Snad pro to toužebno, kol rybích řízků,
vídávám v mlhách, kam stín svůj blín skryl,
jen tajemná větvoví, dárky od penízků
rybích šupinek a napjatých chvil …