Pár polibků drobných
jak ze šňůrky od korálků,
stisk prstů v dlaních
a myšlenky na velkou dálku …
to je loučení.

Chceš zastavit čas na petličku
a vše co je v nás chceš kamsi skrýt,
prosíš hodinky a myslíš na ručičku,
že snad na chvíli přestanou jít …
to je loučení.

Do očí Ti stékaj slzy,
lituješ všeho, čím ses provinil,
času je málo, vše je brzy,
rád bys mockrát políbil …
to je loučení.

Odpouštíš vše, na co ses zlobil,
jen být s ní … je Ti vzácnější,
než kdy předtím, rád bys slíbil
vše na co si vzpomeneš … však nejbližší
minuta má jméno Loučení.

Jeden moudrý člověk řekl na to,
– jemuž jméno smyto bylo z oblázků,
že vítr na oheň je jako
odloučení na lásku
… velkou rozdmýchá, slabou uhasí …

Odchází a ty žiješ zítřkem,
doufáš v dálky staletí
a s každým slůvkem, s každým dechem
jen naděje tě donutí
být neklidným … to je loučení …