Jsem v Tvé náruči, jako chmýří v náruči větru. Mohu být v mracích, na zemi, kdekoliv a budeš-li si přát, zůstanu suché a budu se toulat světem kam Tvůj vítr bude vát. Budeš-li si přát, z mraků mne strhne déšť, na zemi spadnu do kaluže. Budeš-li si přát, jsa mokrý, pokaždé oschnu a budu se zas moci toulat dál. Jsem v Tvé náruči, jako chmýří v náruči větru.

 

Psáno na základě dojmů z prvního svého letu v letadle, kde člověk měl možnost tak přemítat nad různými věcmi, které se mu dříve zdály být ohromné a které dole jak drobky viděl.