Psí pytlíky

S hlasováním našich poslanců je spokojen zřídka kdo – obzvláště, pokud je do dalších voleb daleko. Členy jednotlivých kabinetů zabírá televizní kamera spící, svačící či v rozhovoru s některým ze svých kamarádů otočených školácky za sebe, ačkoli má pozorně naslouchat návrhu usnesení. A za takovýchto podmínek byl jistě schválen i ten nemravný zákon XX – jehož cílem je zamezit vhazování reklamních letáků do našich poštovních schránek. Dnes stačí, aby si kdokoli nalepil na svou poštovní schránku samolepku „reklama ne“ a už nesmí být zásobován nevyžádanými tiskovými materiály.

Uvědomili si vůbec poslanci, o čem hlasovali? Pomineme-li všechny ty dobré duše, které nás denně informují zdarma o slevách ve svých supermarketech, zamyslel se vůbec někdo s přítomných poslanců nad pejskaři! Nad těmi nejnevinnějšími, Ťapkou, Benem, Tarzanem, Pegi, Pajdou, Matýskem, Čakynkou, Míšou, Ferdou či nad Astou? Nad Belou či nad tím blechatým uličníkem Šmudlou?

Ano, naši učitelé mají pravdu, společnost čte málo. Do chvíle, než-li onen zmiňovaný zákon XX existoval, musel každý do své schránky ať chtěl či nechtěl zdarma dostat četbu s bohatými ilustracemi, která jej posléze donutila číst! Tragický dopad zákona XX, který se tak snaží uměle zakrýt klesající kvalitu vzdělávání na našich školách, totiž umožnil, aby si – nezlobte se za ten výraz – kdejaký blb umístil na svoji poštovní schránku nápis „Reklamu NE“ a už mu nesmí být četba doručována.

Uvědomili si poslanci, jaké bude mít následky sekundární dopad zákona na psí společenství a posléze i na celá sídliště? Dokud totiž zmínění nedbalí čtenáři dostávali povinně tisk do svých poštovních přihrádek a ten pak následně barbarsky odkládali na schody domu či do vedle schránek předpřipravených sběrných košů, majitelé psů měli k dispozici Tesco, Kaufland a realitní nabídky nejen k četbě, ale zároveň a hlavně k úklidu exkrementů po svých čtyřnohých rodinných příslušnících. Od chvíle, kdy vešel zákon XX v platnost, propukají lokální potyčky mezi pejskaři, kteří odmítají sbírat exkrementy do holé ruky a mezi těmi, kteří nemaje co na práci číhají jako kuny za záclonou, aby pak mohli rychle otevřít své zadýchané okno a hulákat na psa, který sotva stačil vykonat svoji potřebu! Následkem zákona XX se tito slídilové pod rouškou pouliční čistoty stěhují k domovním dveřím, aby mohli být na místě činu včas.

Majitelé, do té doby klidných stvoření, musí vlastní psy cvičit k útoku a následkem toho přibývá na chirurgických odděleních pacientů – pacientů, kterým není nic dobré, stěžovačů, mizerů a bezobratlých slídilů.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa také ozývá. I na vás poslanci, kteří jste tento zákon tak nedbale odhlasovali, dochází. Nechoďme, daleko, připomeňte si kupříkladu nedávné prezidentské volby. Nedostatek tiskovin způsobil, že i tyto, jak rádi medializujete historicky první volby, kdy si lidé mohli navrhnout i některého z vlastních kandidátů, že i tyto první volby nebyly tajné, jak bylo původně plánováno.

V prvním kole se pejskaři na ulicích objevovali se žlutými lístky sedmi kandidátů. Avšak ve druhém kole, kdy jsme u hlasovacích uren vybírali pouze ze dvou kandidátů…bylo ještě týž den jasné, který majitel psa volil Miloše a který Karla.

A co teprve volby parlamentní? Tou dobou bych být vámi, drazí poslanci, nenavštěvoval psí čtvrtě, abyste na vlastní oči nespatřili, jak s vašimi stranami a jmény nakládají vaši volební protivníci!